J + J (VBAC v Kadani)

Když jsme s manželem zjistili, že čekáme druhé miminko, měli jsme samozřejmě velikou radost. U mě se ale spolu s dvěma čárkami na testu vynořili i vzpomínky na první těhotenství a porod, kdy jsem velkou část těhotenství trávila v nemocnici, objevovala se komplikace za komplikací a ani samotný porod nebyl podle mých představ. Nechala jsem se přemluvit k císařskému řezu, o kterém jsem nyní přesvědčená, že nebyl nutný. Separace po porodu, přístup zdravotníků a protichůdné informace mi k sebedůvěře nepřidaly a trvalo docela dlouho, než jsem se z prvního porodu úplně vzpamatovala.

Při druhém těhotenství jsem věděla, že to chci jinak, ale neměla jsem vůbec tušení, jak. Jednoho dne se v jedné facebookové skupině objevila pozvánka na setkání s dulou, tak jsem se přihlásila, i když jsem od toho nic zásadního nečekala. Opak byl ale pravdou, Táňa na mě hned při prvním setkání zapůsobila a ještě ten den jsem jí požádala, jestli by se mě ujala. Souhlasila a v následujících dnech proběhla první schůzka i s manželem u ní doma. Od té doby jsem docházela pravidelně na masáže a konzultace. Byla mi oporou při řešení jiných potíží, které s těhotenstvím úplně nesouvisely, ale měly vliv na mojí psychickou pohodu. Jako zázrakem proběhlo celé těhotenství bez komplikací a věřím, že to bylo tím, že jsem byla v klidu, Táňa mě naučila věřit svému tělu a naslouchat signálům miminka.

V posledních týdnech před porodem jsem se cítila připravená a vyrovnaná, dokud mi lékař na běžné kontrole v poradně v 38. týdnu těhotenství neřekl, že se nich nechystá a nejspíš porod budeme muset vyvolat v termínu kvůli předchozímu císařskému řezu. Ta informace mě rozhodila a s Táňou jsme se domluvily, že následující víkend uděláme předporodní rituál a zkusíme miminku domluvit. Na ten už ale nedošlo.

O tři dny později jsem po teplé koupeli začala cítit lehký tlak v podbřišku, ale protože jsem si užívala celkem pravidelné a silné poslíčky, nevěnovala jsem tomu pozornost. Šla jsem si lehnout, ale tu noc jsem už neusnula, tušila jsem, že si miminko balí kufry a chystá se ven. Nechala jsem manžela a syna spát a přesunula se do obýváku, kde jsem střídavě pochodovala, odpočívala a poslouchala oblíbenou hudbu. Postupně jsem si i dobalovala tašku do porodnice a připravila „svačinu“. S Táňou jsme byly domluvené, že budu co nejdéle doma, ale když se manžel vzbudil a zjistil, že mám kontrakce po pěti minutách, chtěl jet hned. Protože byla porodnice asi 45 minut cesty a na trase bylo několik uzavírek, souhlasila jsem.