Jane, Tomáš a Tom
Ještě před tím, než jsme se přestěhovali do Mostu jsme řešili, kdo se o mě při porodu bude starat. Nešlo jen o mě, ale i o partnera, který v tom byl stejně nový jako já. I pro něj by byla dula oporou. Když jsme narazili na Táňu, hned jsme ji chtěli okouknout. První návštěva byla moc fajn, doma jí to vonělo po bylinkách a cítila jsem se moc dobře. Poradili jsme se a pro oba dva bylo hned jasno. Začali jsme pracovat na porodním plánu a já si chodila užívat masáže a péči o sebe. Bylo fajn mít někoho o koho se mohu opřít. Měla jsem tendence uzavřít se do sebe a zavřít se doma nikým nerušena. Když přišel den D a praskla mi voda, volala jsem Táňe, jak je na tom. Protože byla ze stejného města, čekaly jsme, až porod začne nabírat obrátky. Netrvalo to dlouho. Po pár hodinách už mě Táňa hladila po vlasech a Tomáš odváděl psa, který se rozhodl, že u porodu našeho potomka nesmí chybět.
Už to vypadalo, ze do Kadaňské porodnice, kterou jsem si vybrala hlavně kvůli CAPu, ani nedojedeme. Táňa mi řekla, že má kamarádku porodní asistentku a jestli chci zavolá jí, aby se na me koukla. Nedokážu říci, kolik času uběhlo, přišlo mi to jako chvilka. Každou vlnu jsem prodýchávala a Táňa mi vše vysvětlila a byla tu pro mě. PA dorazila a ukázalo se, že do porodnice stíháme. Měla jsem strach z cesty, Táňa byla tak ochotná, že se vzdala možnosti odjet z porodnice kdykoli bude potřebovat, a jela s námi naším autem, abych byla v klidu. A celou cestu mě hladila po zádech. Tomáš byl úžasně starostlivý a jediný co si pamatuju z tý cesty je, že jsem jedla jerky, narážela hlavou do okýnka a byla obrovská mlha. V porodnici mi sehnali vozík a jeli jsme na CAP (Táňa volala do porodnice dopředu, abysme zjistili jestli je vůbec volný a má smysl jezdit takovou dálku). Porod jsem měla krásný, z 80% takový jak jsem si přála! Měla jsem hodně striktní porodní plán. Jediné, co nebylo uplně ok bylo oddělení šestinedělí. K tomu se vrátím. Ačkoli jsem nechtěla vstupní vyšetření a ozvy, PA byla ze začátku trochu nepříjemná, ale nakonec jsem svolila. Doktorka mě nechala kromě ATB porod jaký jsem chtěla. Ačkoli ATB mě tak bolela, že musela přestat, tak mě mrzí, že jsem netrvala na tom, aby je nedala.
Velkou podporou a nejlepší na tom bylo, že mi Táňa řekla přesně, co jsem kdy potřebovala, kdy už můžu si přitlačit a kdy to bude pálit, abych se toho nelekla. Pro maminku jsou tyhle informace (zvlášť pro prvorodičku) podle mě neuvěřitelně povzbuzující a podporující, protože má někoho o koho se může opřít a kdo stojí za její vizí porodu. Když se malej narodil Tom si ho vzal na hruď a já šla na šití. Tam jsem zjistila, že je to opravdu silná žena ačkoli je malinká a nezdá se to. Celou dobu mě na šití držela za ruku. Po porodu se o mě Táňa chodila starat pomohla mi s kojením (tady se vracím k oddělení šestinedělí, kde si myslíte, jak vás podpoří a není tomu tak) prostě mi byla podporou když jsem potřebovala aby přišla, protože jsem na tom byla občas bledě.
Jediné čeho lituji je, že jsem jejich služeb nevyužila ještě o kousek více a nepozvala si ji už na oddělení šestinedělí protože tam jsem trpela. (Když mi doktorka řekla že děti kterým se nevyplachují očička z 50% oslepnou! Takovou blbinu. )Ohromnou podporou byl i můj Tomáš. Ani na chvíli mě neopustil a proseděl u mě celý den, kdy jsem se mohla aspoň trochu vyspat bez strachu, že mi malého odnesou. Miluju ho a je úžasným otcem. Děkujeme oba Táně, za její péči, podporu a lásku, kterou nám dala. Táňa, je člověk na správném místě.
Jane