23. Kouzelné věty
“Maminko, čekáme miminko a chtěli bychom tě u našeho porodu”, byla věta, která mi otočila život vzhůru nohama. Své dceři a skvělému zeťákovi jsem řekla své “ANO.”
A začala jsem číst knihy o porodu. První knihu Porodní bába od řeky Hope jsem přečetla, jak se říká jedním dechem. Michel Odent (Znovuzrozený porod, Přirozené funkce orgasmů při milování, porodu a kojení aj.) mi otevřel oči tak dokořán, že jsem měla po přečtení knihy dlouho dokořán i pusu. Porod s dulou, (kniha od Marshall H. Klaus, John H. Kennell, Phyllis H. Klaus) nabízí spoustu rad pro rodiče a doprovázející osoby při porodu. A Hovory s porodní bábou nabízí rozhovor s registrovanou porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou, jejíž příběh jsem sledovala.
Čím víc jsem měla informací o porodu, tím víc mi přišlo přirozené rodit přirozeně. Přirozeně neznamená někde venku u smrčku (i když proč ne), přirozeně znamená rodit tak, jak je přirozené rodit rodící ženě bez zbytečných zásahů a nevyžádaných rad. Od kamarádky Petry jsem dostala tlustou bichli, úžasné Ingeborg Stadelmann s názvem Zdravé těhotenství, přirozený porod.
Informace, že existuje někdo, kdo je dula a někdo, kdo je porodní asistentka mě úplně pohltila. Rozdíl mezi nimi je ten, že dula je žena, která provází ženu těhotenstvím, porodem a nelehkou dobou šestinedělí. Je emocionální a psychickou podporou, přítelkyní, vrbou, sestrou i matkou.
Práce duly patří mezi nezdravotnické pomáhající profese. Dula doplňuje práci porodních asistentek, lékařů, zdravotních sester a také psychologů.
Porodní asistentka, na rozdíl od duly je osoba se zdravotnickým vzděláním poskytující služby v oboru porodní asistence která se specializuje na péči o ženu v průběhu normálního (nekomplikovaného) těhotenství, porodu a šestinedělí, včetně péče o zdravého novorozence a kojence do věku šesti týdnů (opsáno z Wikipedie).
Mé vyhledávání na internetu a touha po informacích (byla jsem jak Číslo 5 žije) mě přivedlo ke zjištění, že existuje asociace sdružující duly.
Hned jsem se přihlásila.
Na své první vnoučátko jsem se těšila a čím dál víc obdivovala rostoucí bříško, v němž měl ten zázrak svůj pokojíček.
Tak moc jsem toužila (již několik let před tím), stát se babičkou.
“Maminko, čekáme miminko”, oznámila mi jednoho dne na parkovišti u Alberta má další dcera.
No páni.
Tak já budu babička na druhou.
A ten stejný rok přišla takhle jednoho sobotního dne další dcera se svým přítelem a ten mě požádal o její ruku. Opět jsem řekla “ANO”.
Svatba, která proběhla v Praze Na Spiritce byla vážně extraordinární (slovo jsem slyšela ve filmu Titanik, a vždy jsem ho chtěla použít).
Byla tam moje maminka, která po vážné nemoci lehce tančila s mými zeťáky (a nejen s nimi), byl tam můj tatínek, který svým tancem překvapil kde koho, byla jsem tam já se svým přítelem a otcem našich dcer Martinem, bylo tam plno krásných lidí a dvě rostoucí bříška s mými vnoučátky.
Ten rok jsem byla přijata na Českou asociaci dul jako náhradnice, což mě neodradilo od mého podnikatelského záměru a přihlásila jsem se na kurz Poporodní duly, kde jsem poznala plno úžasných žen, dokonce jsem z některými ve stálém kontaktu.
A ještě ten rok jsem potřetí slyšela větu:
“Maminko, budeme mít miminko”. Pánbíček požehnej. Budu babička na třetí.