Lenčin porod

S Táňou jsme se setkaly až ve třetím trimestru. Věděla jsem, jak bych chtěla, aby můj porod vypadal, ale nesetkala jsem se téměř nikde s pochopením a podporou. U Táni tomu bylo naopak. Vše chápala a podporovala mě. Bavily jsme se nejen o těhotenství, ale také o osobním životě, který mi občas bránil v uvolnění a napojení na miminko. Po celou dobu jsem se jí mohla svěřit se vším, co mne trápí, nebo naopak těší a Táňa buď radila, nebo se radovala se mnou. Ke konci těhotenství na mě naléhala gynekoložka kvůli vyvolání porodu, i když do termínu ještě pár dní zbývalo. Nesla jsem to hrozně těžce. Chtěla jsem přirozený porod. Bez léků a zásahu doktorů. Vyvolání jsem tedy s její podporou odmítla. Den po termínu mi v noci začala pomalu odkapávat plodová voda. Táně jsem volala v jednu ráno a byla milá, pohotová. Odpoledne nás přišla zkontrolovat a přinesla bylinky. Večer jsme vyjeli do porodnice. Byla se mnou, miminkem a přítelem po celou dobu dlouhého porodu. Byla pro nás nesmírnou podporou a oporou. Cítila jsem se vedle ní uvolněně a milovaně. Během porodu mě masírovala, uklidňovala mě i partnera, fotila a ještě stihla zapisovat průběh do sešitu. Díky ní mám na porod úžasné vzpomínky a věřím, že nebýt jí, mohlo vše skončit jinak. Po porodu mi Táňa zpracovala placentu na kapsle a přivezla mi bylinky, abych se lépe hojila. V šestinedělí mi radila s kojením, péči o miminko. Opět, díky ní, kojím bez problémů už deset měsíců a nechystám se přestat. Kdykoli jsem potřebovala poradit, věděla jsem, že můžu napsat nebo zavolat a Táňa mě vyslechne.

Lenka