31. Velikonoce

Když jsem vezla jednu ze svých dcer s jejím synkem na letiště, odkud letěli k moři navštívit kamarádku, vůbec by mě nenapadlo, jak se za pár dní změní svět. Z letiště jsem pokračovala do Prahy za další dcerkou, která čekala své třetí miminko. Pomáhala jsem s dětmi, s domácností a každý večer jsme hrály Carcassonne.

A světem se začalo šířit virové onemocnění.

Po týdnu jsem jela opět na letiště, ale tentokrát s mým pražským zeťákem, který mě vezl zpět do Prahy poté, co jsem předala dceři a vnoučkovi auto, jen jsme na sebe z několika metrů zamávali - oni už měli na pusách roušky a odjížděli domů rovnou do karantény. Pět týdnů v době koronavirové jsem pečovala o mou dceru a její těhotné bříško. Pět týdnů pomáhala s domácností a chodila s dětmi ven. Oslavili jsme společně moje narozeniny a ten den mi byla kurýrem doručena obrovská kytice objednaná mými dcerami. Přijel za mnou  můj muž Martin, se kterým jsme si jinak každý den volali a každý den říkali, jak je nám po sobě smutno. Byl to čas plný pohádek, písniček, her, procházek, vaření, pečení, lásky a respektu. Čas zákazu doprovodu k porodu jak otců tak dul, čas roušek, čas zastavení.

Vládu nad tím vším však měla dobrá nálada, humor, nadhled, příprava k porodu beze strachu.

Masážemi, napářkou, meditacemi, rebozem, uvolňujícími čaji, bylinkami, vonnými olejíčky, koupelemi a dobrou myslí jsme se připravovali na ten velký den. Panovala úžasná nálada a často jsme večer s mým zeťákem povídali a pili pivo, párkrát jsme si byli zaběhat a na Velký pátek jsme pro děti zakopali poklad. Má dcera si dopřávala hodně spánku a odpočinku.