28. Profesionální chůva a dula

V mých dulích začátcích jsem téměř na plný úvazek pečovala o děti. Byla jsem k dispozici mým dcerám, ze kterých se jedna po druhé a druhá po třetí staly maminkami, a péče o moje vnoučátka mě láskou naplňovala. Cestu si ke mně našla také trojčátka, chlapeček Samík a ještě trocha dětí na péči sem tam někdy. Nikdy bych nevěřila, jaký problém je sehnat tzv. paní na hlídání. Teda ve mně pojem “paní na hlídání” vzbuzuje představu spíš bachařky či hlídače hlídaného parkoviště. Vtipně a zcela jasně je hlídání dětí zmíněno ve Čtyřech dohodách Jaroslava Duška (které doporučuji ke zhlédnutí a následnému zamyšlení). V období chůvování jsem se setkala, neomaleně řečeno, “s kdesčíms.”

Rodina s trojčátky má ze zákona nárok na jednu placenou chůvu do tří let věku dětí, a protože si mě rodina trojčátek našla krátce po narození dětí, byla jsem svědkem výběru paní na hlídání.

“Prosím tě, už je tu paní na hlídání, šla bys pro ni?” poprosila mě maminka trojčátek. Vyběhla jsem před dům a krom zrovna parkující motorky nikde nikdo. Tak trpělivě stojím a vyhlížím ženu v bílé plachetce, v selském obleku, jak o ní píše ve svém románu Boženka Němcová. Kolem mě projde vysoká osoba v černém obleku se stříbrnými cvočky, která před malou chvilkou zaparkovala svou motorku, a když mě opět míjí při cestě zpět, osmělím se a zeptám se, zda není chůvou na péči o trojčátka. Nezvykle hlubokým hlasem přizná, že je paní na hlídání vod úřadu. Uvedu ji do domu.

“Tak kde sou?” rozhlíží se po místnosti. Maminka trojčátek, ač žena činu, chvíli na velkou osobu tiše hledí a nenápadně pokukuje po mně, jestli třeba nevyslovím magické slovo “apríl.”

Má tak velké dlaně, že by se všechny tři dětičky v její náruči ztratily. Je povídavá a hlučná. Je jí všude plno. Po pár dnech odchází. A po pár dnech přichází další osoba. Zrovna jsem všechny děti nakrmila, přebalila a chystám je ke spánku. Nejstarší trojčátko, blonďatého Kikiho uvazuji do šátku.

“Proč ho vážeš do toho šátku?” spustí na mě učitelským tónem, který fakt nesnáším.

“Protože tam za chviličku usne,” snažím se být milá.

“Proč ho uspáváš v šátku? Proč ho nedáš do postýlky? Oni nemaj dudlíky? Proč nemaj dudlíky? To budeš uspávat v šátku i ty holky?”

Ufffff. Vážně jsem se dlouho držela, než jsem vybuchla.

Paní si na mě stěžovala mamince trojčátek a ta se s ní rozloučila. Dál jsem dětičky nosila v šátku, dál jim nedávala dudlíky, dál jsem jim zpívala písničky a co nejvíc s nimi chodila ven.

Další chůva byla cítit cigaretami, další se každou chvíli rozplakala, další byla pomalejší než lenochod, jiná vůbec nemluvila, jiná se posadila na gauč a vyprávěla své příběhy ze života, další si vystačila s citoslovci pšššt, nononono, nenenene. S maminkou trojčátek jsme ustály i odmítání různých hopsátek, chodítek a přibližovátek. Jen dudlíčky byly dětem dány některou z chův někdy ve třetím měsíci věku. Na uspinkání. Po důkladném pátrání se tu a tam nějaká krásná paní objevila a nějaký čas o dětičky pečovala. Já osobně jsem zažila s dětmi krásné chvíle, jejich první krůčky, jejich spojeni tří mušketýrů - jeden za všechny, všichni za jednoho. Zažila jsem spoustu hezkých chvil s jejich maminkou, které jsem ze začátku téměř každý den vařila k snídani polévky a ona tvrdí, že díky nim mohla čtvrt roku kojit. Vždy jsem se těšila i na starší sestřičku trojčátek, která v té době chodila do školky. S přestávkami jsem o děti pečovala cca tři roky a ve spojeni jsme dodnes. V té stejné době jsem pravidelně pečovala o Samíčka. Samík je chlapeček, který se narodil Na Bulovce a já byla u toho. S jeho rodiči jsem se velmi skamarádila, a když mě oslovili jako chůvu k Samíkovi, radostně jsem souhlasila. Jezdila jsem téměř pravidelně jeden den v týdnu a maličkého blonďatého Samíka přebalovala, krmila, chodili jsme ven. Zažila jsem opět první krůčky a poté jízdu na motorce. Nejčastěji jsme chodili na Anděl a poslouchali muziku pouličních muzikantů, tancovali jsme a Samík házel drobné do klobouku. Jednou si lehl na záda před nějakým obchodem a usilovně plakal. Sedla jsem si vedle něj a občas se zeptala, jestli mu mohu nějak pomoc. Zabrala věta, jestli by chtěl obejmout. Když jsem k péči o Samíčka dostala i auto, jezdili jsme za mou pražskou dcerou Lucinkou a děti si spolu báječně vyhrály. Mezitím jsem dodělala roční dulí kurz a rok po ukončení jsem splnila podmínky umožňující získání certifikátu od České asociace dul a tento den byl pro mě velmi důležitý. Od teď jsem certifikovaná dula.