Milý Natanaeli,

tvůj příchod na svět byl nádherný, plný něhy, lásky a něčeho, co lze slovy jen těžko popsat. Zvláštní magickou harmonií, klidem a důvěrou, která všechny přítomné spojila v jeden sladěný a perfektně fungující tým.

Poprvé jsi nám o sobě dal vědět v únoru. Do rutinního běhu dní jsi přišel ve snu mně i Zdendovi, svému tátovi. Vložil jsi v nás důvěru a jistotu, že vše bude dobré. Tvé poselství jsme oba vnímali jasně, ale po několika negativních těhotenských testech jsme začali trochu pochybovat. Asi i proto nám tvé očekávání začalo jednoho sobotního povalentýnského rána dávat jasné signály. Příchod silných nevolností utvrdil i první pozitivní těhotenský test. Rozpačití, ale šťastní jsme si nechali tuhle krásnou zprávu ještě pár měsíců jen pro sebe.

Náš svět jsi změnil jako mávnutím proutku. Původní sny a plány na nadcházející rok jsme začali přetvářet a těšili se na chvíli, kdy tě poprvé obejmeme.

Jaro bylo náročné, těhotenské nevolnosti neustávaly, naopak přibývaly na intenzitě a držely se mě většinou během celého dne. Začala jsem o to intenzivněji hledat spřízněnou duši se zkušenostmi v podobě porodní duly, která by celé tohle období očekávání prošla s námi a přivítala tě v tvůj velký den společně. Přemýšlela jsem také o možnostech řešení mých nevolností. Jednou z nich byla i reflexní terapie, se kterou jsem sice neměla zkušenosti, ale byla jsem přesvědčená, že aktivace správných bodů na těle by mohla pomoci k úlevě. Utvrdil mě v tom i kontakt na porodní dulu z Prahy, která měla v souvislosti s těhotenskými nevolnostmi a reflexní terapií pozitivní zkušenost. Zkusila jsem ji oslovit a napsat ještě jedné sympatické ženě z ČADu. V ten stejný den se ke mně dostal také kontakt na úžasnou paní z Mostu věnující se reflexní terapii. Tím začalo svítat na lepší časy. Reflexka sice nezměnila situaci ze dne na den, ale pomohla hodně. A ze dvou oslovených dul se ozvala pouze ta z Prahy, která mě mile odmítla pro velkou vzdálenost, za to ale nabídla kontakt na skvělou přítelkyni, porodní a poporodní dulu Táňu z Mostu. Slovo dalo slovo, a ještě ten samý den jsme i s tvým tátou seděli na prvním setkání s úžasnou a jemnou duší, která s námi prošla celé tohle krásné období. Byla mi oporou, vždy měla slova ujištění i povzbuzení, když jsme se my nechali ovlivnit či znejistit okolím a okolnostmi.

V květnu jsme slavili kulaté narozeniny tvého táty a v rámci této příležitosti jsme se podělili o zprávu o tobě s celou rodinou. Ten den se poprvé připilo na tvé jméno. Koncem letních prázdnin jsme pak navštívili několik setkání předporodního kurzu Hypnotický porod s Míšou Klementovou. Předběžně jsme měli vybrané 2 respektující porodnice, ale chtěla jsem, aby tenhle čas nebyl naplněný strachem, ale vědomou přípravou na tvůj příchod. V rámci vizualizací během jednoho takového sejití jsme v naprosté harmonii dospěli s tvým tátou k rozhodnutí ve výběru místa tvého narození. I když jsem toho o domácích porodech věděla opravdu hodně, nikdy bych si za tím zarytě nestála. Vnímám, že tohle rozhodnutí je právem každého, ale zároveň musí být svobodné a jisté. Když Zdenda cestou z Prahy domů vyprávěl, že si v rámci vizualizace nedokáže představit náš porod jinde než v bezpečí našeho domova, mé srdce hluboko uvnitř zajásalo.

Tohle rozhodnutí přišlo na začátku třetího období těhotenství a na přípravy tudíž nezbývalo už moc času. Začali jsme plánováním naší společné představy spolu s hledáním druhé spřízněné duše v podobě zkušené porodní asistentky.

Jak se tvůj příchod každým dnem blížil, začala v nás žhnout nedočkavost. Uplynul den a pak ještě několik dalších po lékaři předpokládaném termínu porodu. Když se v říjnu stěhovala tvá teta Míša do Havraně, řekla jsem si, že vynošení pár věcí po schodech do patra by tě mohlo povzbudit k odvaze vydat se na cestu. A taky se tak stalo.

O pár hodin později, v půl jedné ráno, mě probudil teplý a vlhký pocit. Ležela jsem v louži průhledné a voňavé tekutiny. Je to tady! Za chvíli se mi podařilo probudit i tvého tátu, který se dal do převlékání postele a chystání věcí. SMSka Táně zněla: „Asi už spinkáš, ale praskla mi voda. Kdyby se dělo něco víc, zavolám.“ A volání následovalo jen o další čtvrt hodinu později, poté, co se kontrakce rozběhly a nabraly na pravidelnosti i intenzitě. Zkusila jsem teplou vodu, ve které jsem nevydržela ani pár minut. Nejlíp jsem se cítila opřená rukama o gauč nebo postel, od které jsem se už tu noc nevzdálila.

Táňa byla na cestě k nám domů, a tak jsme probudili i porodní bábu, která měla cestu o něco delší. Podělili se o novinky a dohodli se, že zavoláme znovu později. Všechny zúčastněné ale překvapila tvá rychlost a odhodlání. Kufry sis sbalil rychle, protože to trvalo ještě asi hodinu a volali jsme do Prahy znovu s naléhavostí, aby naše porodní asistentka porod vůbec stihla.

Tvůj táta, Táňa i Verča byli úžasní! Všichni jako jeden sehraný tým. Jakoby se znali odjakživa! Zpříjemňovali mi náš vzácný čas masážemi, uklidňováním. Pečovali s citlivostí, láskou a respektem a poskytli nám tak přenádherný prostor k tomu, že jsem v 5 hodin a 8 minut ráno chytla nejdříve tvou hlavičku a pak celé tělo do svých rukou a přitiskla poprvé k sobě. Na přivítanou jsi nás pozdravil svým hláskem a pak jsme se k sobě všichni tři v posteli přitulili a užívali si tvé první nádechy i vůni tvého maličkého tělíčka.

Zanedlouho se ještě na krátko vrátily kontrakce a porodila jsem i placentu. Součást tvého domova na uplynulých 9 měsíců. I když jsme lotosový porod neplánovali, chtěla jsem ti poskytnout co nejvíc času na aklimatizování a načerpání sil, proto jsme ti nechali prostor spojení s placentou až do druhého dne, kdy ti pupečníkovou šňůru přestřihl tatínek a placentu i s pupečníkem si převzala Táňa na zpracování kapslí a tinktury.

První dva dny byly ty nejkrásnější! Z postele jsme se příliš nevzdálili, užívali jsme si péče rodiny a Táni a čerpali energii ze vzájemné přítomnosti. Překrásný čas a vysněný porod jsou slova, která by celý příběh mohla shrnout. Příroda si vzala svou daň v následujících týdnech a měsících, které pro nás nebyly jednoduché. Ale měli jsme sebe navzájem, úžasného tátu a muže v jednom, a samozřejmě také pečující Táňu, našeho strážného anděla, a společně jsme tak prošli i krušné chvíle a sžili se ve fungující a láskyplnou rodinu.