Celonárodní pouť za přirozené porody 2018
Před třemi lety jsem se prvně účastnila Celonárodní pouti za přirozené porody, které pořádá každým rokem úžasná bytost - Kačenka Juřenčáková.
Loni mi to nevyšlo a proto jsem se v tomto roce těšila, že se pouti opět zúčastním. Katka ale na facebookových stránkách Pouti oznámila, že její cesta vede letos jinam a Pouť pořádat nebude. Cítila jsem lítost, že má právě tato každoroční událost skončit. Myslím, že různých protestů, petic a takového toho HALÓ je kolem přirozených porodů více než dost a Pouť je tak trochu na druhém břehu těchto událostí. Je to čistá energie, pozitivní síla. Spojení ženské energie za podpory mužské. Je to (dle mého) TO DOBRÉ.
Aby zůstala tato myšlenka zachována, pohrávala jsem si s myšlenkou, že pouť uspořádám já sama, a poté, co mě v tom podpořila má dcera Kate a v zápětí se mi ozvala kolegyňka - dula Barunka, a navíc i Vlasta Jirásková, ředitelka České asociace dul, napsala jsem Kačence, že pouť BUDE a ráda si vše vezmu na svá bedra.
Oslovila jsem další Kačenku, v tomto případě Kotkovou, a ta mi přislíbila pomoc i s putováním.
"Kataka Katchamama: Děkuju moc všem, kteří tuhle krásnou akci započali! Těšíme se na všechny poutníky a poutnice :) letos s sebou prosim vemte vodičku z vaši oblibene studánky - spojíme je dohromady, a podporime tak paměť Matičky Vody, vody která dává život :) a do všech studánek cestou vodu potencovanou naší uctou s díky nalijeme, aby se potůčky a řekami šířila modlitba za svobodné porody v naší české kotlině a dál až k moři :) nakonec jí Číhošťskou lípu zalijeme. Poneseme také oheň - jako plamen našeho Srdce, které ve svém jádru vždy svobodné zůstává a láskou život zažehává :)
S láskou poutnice Katka a Táňa“
Domluvily jsme termín, zavolala jsem starostovi Číhoště, panu Františku Barešovi, a akci jsme společně rozjeli. Pak už to šlo všechno samo. Mívala jsem chvíle, kdy jsem se obávala, že neseženeme žádné muzikanty, nebo nikoho, kdo by vedl rituál, ale lidi přicházeli a ozývali se spontánně a vše se nám krásně formovalo.
V předvečer zahájení jsem byla coby dula přivolána k porodu do Kadaně. Nebyla jsem si jistá, zda stihnu začátek putování, ale porod úžasně postupoval, spolupráce s MUDr. Dvořákovou byla velmi příjemná. Ve čtvrtek, 8. 9. v ranních hodinách se narodila překrásná holčička Anička. Většinou zůstávám s maminkou a miminkem déle, podle potřeby, ale tento den jsem se cca po hodině s touto úžasnou rodinou rozloučila. V duchu jsem poděkovala Vesmíru za symbolické zahájení Pouti příchodem nového života v podobě Aničky.
Přijela jsem domů, pobalila věci a tříletého putovníčka - vnoučka Filípka a pospíchala na autobus, který nás odvezl do Prahy. Unavená z probdělé noci jsem si v autobuse přivinula Filípka k sobě a záhy jsme oba usnuli a probudili se až na Florenci. Z hlavního nádraží jsme jeli vlakem do Kutné Hory ke skutečnému zahájení putování.
U Chrámu Svaté Barbory na nás čekala kamarádka Jana, poté dorazili ostatní poutníci. Přijela Katka s dcerou Maruškou a synem Tamem, dorazila Helí s přítelkyní Polly a dcerkou Theuškou, Lara a Kristýnka. Energie ze všech neuvěřitelně sálala. Některé z nás se viděly poprvé, ale hned bylo jasné, že tohle je ta správná parta lidí.
Usadili jsme se u vchodu do Chrámu kolem šátku s mandalou, na který každá z nás položila různé předměty. Svíčku, vodu obsahující asi 700 různých pramenů, placičku s motivem rodící ženy, Strážkyni mateřství, bílou šalvěj a další věci. Při modlitbách a zpěvech jsme slavnostně zapálili oheň v nádherné drahocenné copaleře jako plamínek našich srdcí a společně jsme zahájili Pouť za přirozené porody. Já částečně myšlenkami stále u Aničky a jejích rodičů a všech dalších miminek, která jsem měla možnost pomoci vítat na tomto světě.
Coby nejstarší poutník jsem nesla oheň. Za mě se napojila Lara s Matičkou vodou a všichni ostatní poutníci. Za zpěvu písní jsme se vydali na cestu.
Došli jsme až do Všesok, kde jsme přenocovali na statku u Jany a Radka, kterým tímto znovu a znovu za jejich úsměv a pohostinnost ze srdce děkuji.
V pátek jsme se v dopoledních hodinách vydali dál. Měli jsme s sebou doprovodné vozidlo, ve kterém jsem popovážela mého vnoučka Filípka, který by sice plánovanou trasu ušel, ale pouť by trvala minimálně o týden déle .
Sbírali jsme ořechy, jablka, vodu ze studánek, nesli jsme v copaleře oheň, zpívali jsme a učili se píseň ve třech a více hlasech. Vše plynulo, všem bylo dobře, putovali jsme dál a dál, uvědomujíce si smysl a cíl naší cesty.
Večer, v líbezné vísce Bohdaneč, se k nám připojila další poutnice - Venuš a společně jsme přenocovali v rekonstruovaném domě pana Velety.
Pan Veleta je rodák z Bohdaneče, který chvilkami působí, jako dědeček z pohádky. Ve vsi má vlastní obchůdek, kam nás pozval na snídani, a poté, co se poutníci občerstvili a odešli směr Číhošť, pozval mě a Filípka (který si pro něj sám od sebe osvojil označení „děda“) do kostela, od kterého měl (pochopitelně :)) také klíče, usadil se pohodlně za varhany a na mé přání hrál koledy a já se připojila zpěvem. Síla té chvíle, kdy se zvuk varhan rozléhal po kostelu, kde nebyl nikdo jiný než my, byla neuvěřitelná a nikdy na ni nezapomenu.
Když jsme se nabažili hudby a chtěli se s Filípkem vydat doprovodným vozidlem za poutníkama, zjistila jsem, že nemám klíče od vozidla. Volala jsem Kačce a ta je měla v kapse. I tato drobná chybka byla brzy vyřešena, zpět s klíči výprava poslala Kristýnku a mohli jsme tak pokračovat dál.
V sobotu, 8. 9. 2018, jsme s Filípkem dorazili do Číhoště jako první a ujali se příprav. Chvilku po nás přijela Polly, která nám nabídla ještě teplé rizoto, výbornou bezinkovou domácí limonádu a spoustu dalších dobrot.
Ještě než dorazili poutníci, přijel hudebník Honza se svou půvabnou přítelkyní Kristy a několik účastníků pouti, včetně mé dcery Kate Julie – Filípkovy maminky.
Kolem druhé hodiny, za zvuku bubínků a zpěvu se v geografickém středu České republiky objevili dorazivší poutníci a vnesli mezi nás úžasnou atmosféru. Všichni jsme se spojili v kruh, Venus s Katkou vedly rituál na podpory ženské síly a přirozených porodů. Povídali jsme a zpívali. Bylo to hluboké, očistné, nabíjejíci a velmi inspirující, jak později prohlásila Venus. Nebylo nás mnoho, ale ani málo. Bylo nás akorát. Nikdo nechyběl, nikdo nepřebýval. Kdo měl dorazit, dorazil.
Potěšující byl jeden místní pán, který – podle svých slov – už přemýšlel, jestli tu v Číhošti Pouť opět bude, a když uslyšel zvuk bubínků, přišel za námi, přinesl švestky a jablka a zeptal se, zda se k nám může připojit a náš záměr podpořit.
Úsměvná byla situace, kdy se Polly s Helí a unavenou Teuškou chystaly k odjezdu a Polly si posteskla, že se nesnědly všechny pomazánky, které připravila, a poveze je tudíž zpátky. S úsměvem jsem jí řekla, ať je vybalí, a společně jsme začaly mazat pečivo a obcházet všechny účastníky a každému chléb s pomazánkou nabídly. Polly si nebyla jistá, zda se skutečně může takové množství stihnout dojíst, a do toho přijel do Středu zájezd s milými důchodci, a když jsem jim také nabídla chléb s pomazánkou jako občerstvení, s radostí přijali a zajímali se o naši sešlost. Později jsme ještě poskytli občerstvení několika cyklistům a též s nimi prohodili pár slov. Každé setkání bylo neuvěřitelně milé, obohacující a přínosné. Vše bylo, jak mělo :)
Co dodat? Kačenko Juřenčáková, pouť se povedla a posvátná lípa byla všemi účastníky zalitá Matičkou vodou, smíchanou z cca 700 různých pramenů.
Děkuji všem, kdož svou energií přispěli k podpoře záměru, děkuji Kačence Kotkové za krásné zpěvy a nápady, všem poutníkům, kteří nesli oheň, vodu a dobrou náladu, Venus za malování hennou, Honzovi a Kristy za hudební doprovod, Polly za výborný catering, České asociaci dul za podporu a milou pozornost v podobě odznáčků, mé dceři Kate Juli za podporu, mému vnoučkovi Filípkovi za to, jak hrdinně ťapal. Janě a Radkovi, panu Veletovi, kolegyňce dule Karolíně, Soně Kolmanové, autorce knihy Znovuzrozená, panu starostovi Číhoště Františku Barešovi, děkuji ženě jménem Jitka, která v den zahájení pouti přivedla na tento svět dceru Aničku a znásobila tím energii na podporu přirozených porodů.
Děkuji Vodě a Ohni. Děkuji Vesmíru.
Děkuji, děkuji, děkuji. A TĚŠÍM SE NA PŘÍŠTÍ ROK :)
Celá fotogalerie k nahlédnutí ZDE
