Natálka, Péťa a Jirka

S Táňou jsme se poprvé setkaly, když jsem byla v 18tt. Já pragmatik a logik, ona bytost plná ženské energie. Od prvni návštěvy jsem nic nečekala a o dule u porodu jsem neuvažovala. Táňa o tom ani nevěděla, ale pomohla mi vlastně už tímhle prvním setkáním a to srovnat si a uzavřít v sobě první porod, který proběhl naprosto medicínsky a který mě několik let trápil. Loučily jsme se s tím, že ji určitě u porodu chci a že se budeme dál potkávat.

Čas běžel a nadešel říjen, měsíc kdy jsme očekávali příchod našeho miminka. S Táňou jsme se setkávaly vlastně velmi často, miminko mělo svůj čas, takže jsem si pravidelně a často užívala masáže, relaxace, napářky, afirmace, rituály, výklady karet, čajové dýchánky, rebozo a hlavně její obrovské podpory. Tlak okolí začínal být dost silný, několikrát denně jsem slyšela nebo četla věty typu: "Tak co? Už?". Naopak Táňa mě vždy podržela a pozitivně podporovala telefonáty typu: "Užívej si bříška" nebo "Zdravím miminko v bříšku". I na básničku došlo, tu si ale nechám pro sebe.

Dny stále utíkaly a na porodní čajíčky, cvičení a další snahy reagovalo jen mé tělo, ale miminko stále jako by říkalo: "Ne ne, ještě chvilku". Dokonce jsem už měla v těhotenské průkazce žádanku na hospitalizaci kvůli vyvolávání porodu. Chtěli jsme však tentokrát vše nechat na miminku.

Předposlední říjnový den se miminko nakonec samo rozhoupalo. Jako kdyby to vědělo, rozhodlo se až po uspání starších dětí a my jsme o půlnoci vyrazili na cestu směr Kadaň, kterou jsme do té doby měli dost najetou. Na místě už to bylo ráz na ráz. Táňu tam znají, což je prostě super. Nic jsme nemuseli řešit, ani dlouze vysvětlovat. Vyšetření bylo velmi krátké, přesto mě Táňa držela přesně tak, jak jsem potřebovala aniž bych něco říkala. Běžela se rychle převléknout do svého pracovního oděvu. Kdybych mohla mluvit, nepustila bych ji z dohledu, ale ona věděla a hned byla zpátky. Jen jsme tedy nestihly vanu, ani svíčky, hudbu, napářku a to všechno, co jsme si dovezly, ale co už, já si to vlastně užila už před tím. Při samotném porodu jsem vnímala jen její slova a sílu mého muže. Pomáhala mi s dechem a při každé vlně mě naváděla. Bylo pro mě úžasné v tu chvíli pozorovat, jak miminko sestupuje níž a níž. Díky ní jsem se mohla úplně oddat tomu úžasnému okamžiku, dovolit si nevnímat nic, jen své tělo a miminko. Stála vedle mě celou dobu, držela mě za ruku, podporovala a jemně mě povzbuzovala. Navrhovala řešení, filtrovala některé komentáře a dohlížela, aby vše proběhlo tak, jak jsme si přáli.

Díky tomu, že s námi byla Táňa, byl pro mě porod naší třetí holčičky nádherným zážitkem, který ze srdce přeji každé ženě. Ps. Táňa je anděl. DĚKUJI, Táni!