27. Další svatba a další vnoučátka

Najednou do sebe vše zapadalo. To, co jsem se kdy učila, mé lekce, pády a vzestupy začaly mít smysl. Můj život byl stále v pohybu, a jak řeka plynuly mé další dny. Spousta zajímavých akcí za mnou, otevřené dveře dokořán přede mnou. Ženská energie mě tolik dobíjela, že jsem si připadala jak jaderná elektrárna. Moc ráda vzpomínám na úžasnou akci, kterou vymyslela a několik let realizovala Kačenka Juřenčáková, lektorka ve společnosti Přirozená antikoncepce. Bylo to setkávání v Číhošti – Celonárodní pouť za přirozené porody. Pravidelně v září, se v obci Číhošť, geografickém středu ČR, sešli poutníci a poutnice ke společnému sdílení příběhů a informací, spojení a napojení, odevzdání přání a společnému stolování (na prostřených dekách na zemi), aby umocnili myšlenku přirozených porodů. V prvním roce této krásné tradice byla zasazena lípa a zažehnuty první společné svíce. Když jsem se této akce účastnila poprvé, jela jsem tam s kolegyňkou Katkou a mou nejmladší dcerou Kačenkou Julií.

Začala jsem se účastnit a později i sama pořádat setkávání s dulou, kde se povídalo o přirozených porodech, přípravě a důležitosti přípravy k porodu, ale bohužel i o různých porodních a poporodních traumatech a bolístkách. S mými dcerami jsem pochodovala Prahou, když byla uspořádána akce Mezinárodní týden nošení dětí, vždy jsem se těšila na Festival Evolution, kde jsme měly vlastní stánek a mohly jsme povídat o naší práci. Na většině akcí jsem byla s mými dcerami.  

Mít tři dcery je dar. A když se tři dcery prolínají i s vaším profesním životem, je to dar na druhou. Mé dcery se staly mými životními učitelkami. Doporučovaly mi různé knihy, naučily mě vázat miminko do šátku, inspirovaly mě svým přístupem k životu, výchovou další generace, pomáhaly mi s dalším vzděláváním, účastnily jsme se společných akcí. Pomohly s přípravou mých webových stránek, které dotvořil jeden z mých zeťáků (dulatana.cz).

A o společné akce nebyla nouze ani v našem soukromém životě. A tak se stalo, že jsem do třetice byla požádána o ruku mojí třetí dcery Kačenky Julie. Po pravdě jsem to oplakala. Stejně jako její první třídu, poslední třídu, přijetí na střední školu, maturitní ples, maturitu. Takový zvláštní pocit, že i to poslední benžo už je vlastně dospělé. Na Kačenky svatbě se sešel můj bývalý muž Martin (současný přítel) s mým bývalým mužem Tomem (Kačenky tatínek) a Tomášovo veselé „Ahoj chlape, rád tě vidím“, znělo dost upřímně. Myslím, že byl velmi dojatý, když vedl Kačenku k oltáři, on by to teda asi nepřiznal, ale já tu slzičku viděla. A pak mě trochu namíchnul, když si na focení, z důvodu vedra, převlékl košili a vzal si triko s lebkama.

Ale svatba to byla překrásná.  Sluníčko mělo svůj den a zámecký park v Klášterci nad Ohří voněl rozmanitostí květin. A já – NEBREČELA. Měla jsem v péči svého vnoučka Filípka, který spustil pláč chvilinku před tím, než si jeho rodiče měli říct své ANO. Na chvíli spočinul v náruči nevěsty a poté jsem si ho mistrně uvázala do šátku, kde spokojeně usnul.

O pár měsíců později jsme se s Kačenkou sešly u mé prostřední dcery, která každým dnem čekala své druhé miminko. Dopřály jsme jí masáže, uvolnění rebozem, předporodní rituálky, večerní oblíbené Carcassonne. K tomu hodně legrace, podpory, společného povídání a mlsání. Myslím, že jsme tam byly týden. A jednoho dne Lucka odjela s mužem do poradny a za dvě hodiny poslal zeťák fotku mé vnučky Dianky. A tak se ze mě stala čtyřnásobná babička.