22. Zase ten Amor

Láska k Martinovi byla čistá a opravdová. Den, kdy do nás Amor vystřílel všechny své šípy se mi navěky vryl do srdce. Prsten, který mi navlékl na prsteníček poté, co jsme si v roce 1983 řekli své ANO, jsem nikdy nesundala. Že ho mám stále na prstě jsem si uvědomila i ve chvíli, kdy jsem o několik let později stála u oltáře s mým druhým mužem Tomem a při známé větě: prosím, vyměňte si snubní prsteny jsem znejistěla a špitla: já mám ještě prsten od Martina.

Tom to nesl statečně. Vlastně měl Martina rád a Martin měl rád Toma. Oba hráli na kytaru, věnovali se počítačům, oba byli velmi pohlední, s vysokým IQ. Tom byl velmi ctižádostivý, Martin ne. Oba jsem ráda viděla i poté, co jsem se stala jejich bývalkou.

Na fesťáček do Droužkovic o 23 let později přijel krom Martina zas ten vtipálek Amor. A vytasil na nás opět své šípy. Já tam byla s partou kamarádů a vůbec jsem neměla v plánu vracet se do minulosti. Vše jsem měla jasné a ukončené, byla jsem šťastná a smířená.

Měla jsem vše jasné, ukončené, byla jsem šťastná a smířená???

Vážně?

Jednou jsem napsala dlouhou báseň Život je kolotoč.

A tak jsem pomalu, opatrně (i když bych ráda rychle a zbrkle) nasedla na kolotoč a nechala si zamotat osobní život vzhůru nohama. Tak Amore, ať je po tvém.

Martin není z těch, co vás chtějí mít doma (i když jsem ráda, když doma je, i když je rád, když doma jsem), nosej vám kytičky(i když občas nějaký květináč s květinou přinese) a tetelí se, jak vám to sluší (i když ví, že sluší). Jeho větu: “já tě ale nemusím vidět každý den” jsem pěkně oplakala, než jsem pochopila její význam. Naučil mě milovat jen tak, bez nároku na osobu, pochopila jsem, že chtít vlastnit druhého nás jen omezuje.

Já, věčný snílek, romantik, dobrodruh, hledač pokladů jsem nalezla svou vysněnou svobodu v práci a nyní i ve vztahu.

Nemusím říkat kam jdu, kdy přijdu, neptám se kam jde, kdy přijde. Nemusím nic vysvětlovat, nemusí nic vysvětlovat. Naše vzájemné prolínání nabralo duchovní úroveň.

Jsem šťastná s ním i bez něj, je šťastný se mnou i beze mě.  

Vplul mi do života jak plaváček v košíku a starej se. Třeba jsem vůbec neměla v plánu žít s kuřákem. Smrdí to, furt to někam odchází, utrácí peníze za svoje nezdraví. To byl tvrdý oříšek. Než jsem pochopila, že je to MŮJ problém. “Pokud ti to vadí” nech ho být, říkal jeden z mých vnitřních hlasů. “ Ale já ho mám ráda” odpověděl další. “No tak s ním buď.”

Tak jsem pracovala sama se sebou, se svými pocity, nechala proudit myšlenky a přijímala lekce, které nás posouvají dál.

Když si nejste jisti, jestli to, co jde vedle  vás životem je to ONO, nechte promluvit řeč těla a zeptejte se vzájemně svého prvního oka v oblasti očí, zda se sobě líbíte vizuálně. Pokud ano, jste na dobré cestě a jdeme níž. Druhé oko je v oblasti srdce. Zeptejte se svého srdce, zda poskočí radostí, když je druhý ve vaší blízkosti. Pokud ano, mrkneme na třetí oko v oblasti pohlavních orgánů. Pokud i společná sexualita a intimita má své kouzlo a přitažlivost, tak stojí za to, tento vztah opatrovat a povznášet do vyšších levlů směřujících k naplnění a harmonii.

Radost z našeho sblížení měly pochopitelně naše dcery, kterým se otec vrátil plnohodnotně do života. Vyhovovalo mi, že si Martin koupil svůj byt (v našem domě) a oba máme své soukromí a vlastní prostor. Třeba někdy přijde otázka společného bydlení, jak v jednom díle v seriálu Teorie velkého třesku, kdy Sheldon Cooper vysvětluje Amy Farrah Fowler, že je jejich vztah vážný, když už po třech letech spolu sedí v jedné posteli.

Martin akceptuje můj styl života, vnáší mi do něj své poznatky (já jsem praktik, on teoretik), částečně se stará o mé účetnictví v podnikání, je mým MTZ (materiálně technické zásobování), navzájem se respektujeme, podporujeme, obohacujeme, plyneme. Máme hodně věcí společných a hodně nespolečných.

Jsem vážně šťastná, že jsme se v té kupce sena zase našli.