Káťa, Pavel a Sofinka

Jmenuji se Káťa a tohle je porodní příběh můj, partnera Pavla a našeho miminka.
Táňu jsem si našla asi měsíc před vypočítaným termínem porodu, rychle mi přirostla k srdci, již po první schůzce nabité informacemi jsem věděla, že si přeji využít její služby u zrození mého druhého dítka, pro který jsem zvolila Centrum aktivního porodu v Kadani.
Těhotenství probíhalo v pořádku, těšila jsem se z pohybů miminka, často jsem si s ním „povídala“. Den za dnem plynul a ještě ve 41. týdnu jsme byly 2v1. Tlak lékařů na preventivní hospitalizaci a následné vyvolávání porodu sílil, také jsem si vyslechla nejeden příběh se smutným koncem. Nebýt Táni, která je vyvažovala těmi pozitivními, možná bych tlaku podlehla. Její „zůstaň radostná Kačenko“ mi dodnes zní v hlavě.

V neděli (41+1) mi začala po trošičkách odtékat plodová voda, každou noc mě budily stahy, ale k ránu vždy utichly. Miminko bylo dle ultrazvuku v pořádku, ale i tak jsem se nechala rozhodit a cestu z pondělní kontroly probrečela. Na úterý jsme se s Táňou domluvily na úplňkovém předporodním rituálu. Sešly jsme se u ní, tentokrát i s porodní asistentkou Míšou, která mě nechala poslechnout tlukot srdce miminka, poté holky začaly kouzlit. Vytáhla jsem si karty k porodu, užila jsem si masáž, techniky Spinning babies a Reboza, prohřívací kořeněný čaj, bylinnou napářku a hlavně energii ženského kruhu. Doma pokračoval v každodenním hýčkání můj milovaný. Zase jsem přestala pochybovat a věřila v mé tělo a v miminko, které moc dobře ví, kdy a jak se narodí.
V pátek (41+6) mě opět kolem třetí hodiny vzbudily stahy, ale tentokrát po teplé koupeli zesílily, byly pravidelné asi po pěti minutách. Hurá! Zavolala jsem mamce, která přijela dělat společnost dceři, zavolala jsem Táně, která sdílela moje nadšení, mezitím se vzbudil Pája. Mohli jsme vyrazit.


Při příjmu v nemocnici jsem absolvovala, vyšetření a zodpověděla pár otázek. S porodním přáním nebyl žádný problém, rutinní zákroky mi lékařka nabídla, ale respektovala odmítnutí. Po zdlouhavém monitoringu jsem se přesunula do vedlejší místnosti. Po celou dobu mi byla Táňa nablízku, ve vaně mi nahřívala záda sprchou, hlasem mě naváděla k vizualizacím a plnému dechu, radila mi s polohami, uklidňovala mě a stihla udělat i pár fotek. Spolu s Pájou mi vytvořili podporu a tolik potřebný pocit bezpečí. V místnosti s námi byla porodní asistentka a z přivřených dveří nakukovaly dvě lékařky, jinak bylo přítmí a klid, na krku jsem měla málu, kterou jsem každodenně nabíjela porodními afirmacemi, v pozadí hrála Gayatri mantra. Užívala jsem si přítomného okamžiku až na malou chvíli, kdy ramínka miminka neprocházely zrovna hladce. Doktorky s asistentkou mi v tom okamžiku stlačovaly nohy, přítel mě podpíral, Táňa držela ruku a pomohla mi se vrátit zpět k sobě. Jeden výkřik a v 6:20 rozzářila svět naše dcera Sofie, dočkali jsme se.