12. Návrat

Roztoky se pro mě staly oázou uzdravení. Je na místě, poděkovat mým dcerám, že při mě stály a můj zběsilý útěk se mnou zvládly a nikdy mi nic nevyčetly, přestože musely opustit mostecké kamarády a v roztocké škole se jim moc nedařilo ani nelíbilo.

Když jsme se vrátili do Mostu, náš byt se zase začal plnit našimi kamarády. Chodili k nám kluci z divadla, chodili k nám holek spolužáci, přišla Jaruška Beruška, Vlaďka, Alenka, Míra i Úďa.

Začala jsem pořádat letní tábory, spolupracovat s dětským domovem, vymýšlela různé akce,  udělala si živnosťák a začala si dělat co chci(můj kamarád Jirka to nazýval “cochcárna”)

Kačenka nastoupila do první třídy a já to oplakala. Bulela jsem jako želva. A i jsem tak vypadala, protože jsem noc před tím ani usnout nemohla. Jak tam stála, maličká Kačenka se svým kornoutem, obklopena o hlavu většími dětmi, to byl vážně doják.

Nastoupila jsem brigádně do trafiky v nemocnici, kde jsem rozvážela noviny, časopisy a různé potřebné věci pro ležící pacienty. To byla vážně fuška. Vstávala jsem brzy ráno, rozvezla noviny a vracela se domů. Občas jsem zastihla ještě holčičky, které se sami vypravovaly do školy. Verunka s Lucinkou dál navštěvovaly školu s hudebním zaměřením, dál zpívaly ve sboru Korálek, který založila paní učitelka Merhautová v době, kdy chodila Verunka do první třídy, dál hrály na housle a často jsme společně i s mými rodiči jezdili na různá vystoupení a koncerty. Kačenka chodila do školy, která byla kousek od našeho domu.

V té době napsala Verunka divadelní scénář hry Mrazík, dala dohromady partu dětí ze své třídy a za mé malé pomoci vzniklo úžasné představení moderního pojetí Mrazíka. Zlatým hřebem tohoto představení byla role dědečka hříbečka, kterou v partě deváťáků sehrál prvňáček Kačenka. Hru jsme hráli v kostele Nanebevzetí Pany Marie, v Docela velkém divadle v Litvínově, ve škole v době  vánočního času.

Dařilo se nám. Stala se z nás nerozlučná parta. Kamarádi nás nazývali Táňa+VLK.