Katka

Bolelo to moc, ale věděla jsem, že její duše k tomu měla své důvody a mě to vnitřně posunulo také mnohem dál. Hlavně díky nehezké zkušenosti z naší porodnice a pamatné věty primáře "Hm potrácíte, sestři odvezte ji na pokoj"... Jsem se rozhodla, že už si nenechám od nich nic líbit a budu víc stát za svými rozhodnutími a víc si zjistím, co mohu a musím či nemusím podstupovat.

Díky józe a síle o tom mluvit a sdílet své pocity a trošku i myšlenku, že se to děje více ženám a není ostuda o tom spolu mluvit, vždyť k životu patří smrt, stejně jako ke smrti nový život. Jsem se s touto zkušeností vypořádala. Pak jsme na začátku léta našli náš ráj na zemi a domluvili se, že se o miminko začneme snažit až na podzim 2020.

Další velké Vesmírné HaHa člověče.

23.5.2020 nás přepadla chuť se po obědě pomilovat a že bez kondomu, protože se nám pro něj nechtělo ☺️. No a mě za 2 týdny začala křičet intuice, že se asi povedlo. Ale racionální já chtělo důkaz. 3 těhotenské testy nás přesvědčily. A já se začala těšit a zároveň bát, aby bylo vše v pořádku. Mezitím jsem napsala dule, na kterou jsem dostala doporučení a našla spřízněnou duši Taňu. Začala naše vzájemná péče, já jí masáž ona mě reboso a podporu. Lidem ve studiu jsem to řekla až v 20tt a byl to pro ně příjemný šok. Mezitím běželo covidí šílenství, já si užívala prosperujícího těhotenství a říkala si, zda v tom únoru bude trochu klid a Tánička s partnerem budou moct být u porodu a vlastně jak bych si přála, aby náš porod probíhal. Po zkušenostech z Chomutovské porodnice mi bylo jasné, že pojedeme do Kadaně a buď mě překvapí mile nebo nemile. K domácímu porodu jsem neměla dost odvahy a přeci jen strach ve mě hlodal i když jsem si ho moc ze začátku nepřipouštěla.

 A byl únor, měsíc našeho porodu, po celou dobu těhotenství jsem měla klid od všech bolístek, trablí a těhotenských potížích, no ale teď začaly tři týdny trénování porodu. Sam na to šel zkrátka s námořnickou Rybí rozvahou a potřeboval sebe i mě připravit na krásný porod. Kromě 17h welness s Táničkou v porodnici, kdy si to Drahouš rozmyslel v momentě, kdy nám tamní PA řekla, že když budu souhlasit s injekcí na otevření čípku, který ne a ne při celodenních kontrakcích začít něco dělat, tak mě čeká klasický nemocniční porod, jen co to dořekla Sam se zklidnil, kontrakce ustaly a my šli domů, pak probíhaly tréninky obden v klidu domova. Já prohlásila, že mu jeho příchod začnu věřit, až s jeho hlavičkou v půli stehen. A skoro i jo :). Denně jsme si psaly s Táňou a ta mě uklidňovala, že do konce února porodím. Dopřála jsem si krásný předporodní rituál se sudičkami, ženami mě nejbližšími. Doma jsem si ještě občas zajogovala, snažila se meditovat se žďuchanci do žeber a postupně začala ztrácet klid a říkat si, že jsem asi slonice, co jen tak neporodí. (Termín dle doktorů byl 28.2.) 

Ale pak 24ho ve tři hodiny ráno přišla první prudká vlna, hmmm že by? Nebo mě jen zlobíš? V šest ráno jsem psala kamarádce, se kterou jsme byly domluvené, že bude se mnou než to bude na volání Táně, že asi dnes půjde dřív z práce, muže jsem poslala na brigádu do Prhy, že kdo ví, zda jo a stejně to bude až večer... Vlny pokračovaly, já zkoušela ještě spát a v osm ráno psala Táně, ta už se začala těšit, že rodíme. V deset odešla Kristýnka z práce, koupila nám jídlo a vyrazila za mnou na hory mi dělat společnost. Zkoukly jsme spolu díly Partičky, zvládly procházku se psy a já ohřála pozdní oběd a tím to vše začalo nabírat na intenzitě... Ve tři hodiny volám Táničce, že už to začíná být zajímavější, ta si ze mě dělá legraci, že když mluvím souvisle dá si jídlo a vyrazí. Ve čtyři hodiny, co přijela, jsem s ní už moc nemluvila :D. Je na čase vyrazit, ještě dává svůj tip, že do osmi večer je tu Sam s námi. Při rychlém odjezdu s vlnami po 3minutách odjíždíme bez mých dokladů. Byste nevěřili, jaký je to v dnešní době problém, přijet rodit bez dokladů. Naštěstí nastupující infarkt paní doktorky zachraňuje Kristýnka, když 15 min po nás přiváží kabelku. Tak jo mají papír a my Same můžeme rodit :D.