25. Svět v pohybu

Setkání s Marisou mi změnilo život. Kdo se jednou setká s Marisou, už není nikdy stejný jako před tím. Ona je posvátná. Moudrá. Zkušená. Krásná.

A k mé velké radosti (a nejen k mé), jezdila do Česka často a já se s pokorou a respektem účastnila jejích setkání, na nichž jsem potkávala skvělé ženy. Hlavně duly a porodní asistentky.

Začaly mě oslovovat ženy a já je začala provázet těhotenstvím a porodem. A opět jsem se přihlásila ke studiu na Českou asociaci dul.

Česká asociace dul je nejstarší a největší profesní organizací sdružující duly v České republice a jedna z nejstarších asociací dul v Evropě. Od roku 2001 zajišťuje vzdělání pro duly a vytváří dobré podmínky pro jejich činnost.

Jejím posláním je poskytovat laskavou podporu ženám a jejich rodinám během těhotenství, porodu a počátků mateřství. Činí tak s úctou a respektem k jejich potřebám, mateřským kompetencím a právům. Přeje si, aby tímto důležitým životním obdobím ženy prošly posíleny a s pocitem, že jej dobře zvládly. Pomáhá vytvářet podmínky pro normální, bezpečný porod a poskytování optimální péče.

Jako budoucí studentka České asociace dul a zároveň jako maminka jsem měla tu čest pečovat o další mou dceru v době těhotenství a do našeho vlčího doupěte vplulo další vnoučátko. Porod byl v Neratovické nemocnici, hladký, rychlý a respektující. Můj zeťák prý prohlásil, že to bylo takhle hezký protože babička je dula.

Občas se mě ženy ptají, jestli jsem věřící a já odpovídám, že můj život je plný zázraků, takže nemůžu být nevěřící.

A tak i setkání s Janičkou, ženou která vnímá potřebu udělat něco jinak, bylo pro mě opět zázračné. Janča se zabývala projektem svobodné školky a když mě oslovila ke spolupráci, nadšeně jsem souhlasila. Co si budeme povídat. Zdravotnictví a školství by potřebovalo pořádnou změnu a být u toho je prostě výzva. Krůček po krůčku se Janči projekt naplňoval a do školky přilétaly první vlaštovky. Zjistila jsem, že na působení ve školce potřebuji o kousek víc papíru o mém vzdělání na pedagogické škole než jsem měla a tak jsem absolvovala vzdělávací kurz v Roztokách u Prahy zakončený státní zkouškou. Zároveň jsem nastoupila ke studiu ročního kurzu pořádaného Českou asociací dul a již při prvním setkání jsem byla úplně nadšená. Mezi prvními přednášejícími se objevila má oblíbená lékařka Helena Máslová, k jejímž článkům jsem se dostala dávno před tím. Kurz obsahoval spoustu zajímavých přednášek, ať už od zkušených dul, právníků či lékařů. Absolvovaly jsme i kurz první pomoci. S úžasnými ženami z našeho ročníku jsme si navzájem pomáhaly a inspirovaly se vlastními příběhy našich porodů, dál se setkávaly na různých akcích či seminářích a vytvořily jsme prima partu.

Je vážně bezvadný tento dulí svět.

Otevřela se mi cesta neskutečných možností a zázraky v mém životě pokračovaly. Jednoho dne mi zavolala žena, které se narodila trojčátka. A dostala na mě kontakt, že bych jí třeba mohla pomoct. Tak jsem za ní jela a už jsem tam zůstala. To si prostě představte jedno miminko a vynásobte si vše třema. A den má jen 24 hodin. A když spustí křik tři miminka najednou, je to jako byste vypustili hejno káčátek. A pračka jede pořád dokola. A všechno jede pořád dokola. A kočárek pro trojčátka je tak trochu malý Titanik.

S maminkou trojčátek jsme si padly do oka, měly jsme podobný pohled na svět, smysl pro humor a dokonce měla ve špajzce podobné suroviny jako já doma. Aktivně jsem pomáhala tři měsíce a s menšími přestávkami jsem o trojčátka pečovala tři a půl roku. Svou další pouť jsem směřovala k přípravě žen v době těhotenství a k doprovodům k porodu. Prošla jsem kurzem masáží těhotných žen, přihlásila jsem se ke studiu na laktační poradkyni (Mamila – působící na Slovensku).

A občas se vážně divím, jestli má den opravdu jen 24 hodin.