Můj druhý (přirozený) porod
Již během prvního těhotenství jsem si hledala informace o porodech a došla jsem ke zjištění, že lze porodit "přirozeně" a "bezbolestně". Doufala jsem, že se mi takový porod poštěstí hned na poprvé, ale bohužel jsem si vybrala špatnou porodnici (Krč), kde mi tuhle variantu neumožnili a také mi chyběla dula. Sice jsem porodila "bezproblémově", ale chtěla jsem porodit bez antibiotik (kvůli pozitivnímu streptokokovi), bez násilného protrhnutí vaku blan, bez medikamentu na otevření branky, bez častého monitorování na zádech, bez nuceného ležení na zádech při porodu miminka, bez tlačení na břicho, bez osvětlení, bez hluku. Také jsem si přála, aby i po porodu vše probíhalo "přirozeně", ale personál byl jiného názoru, a tak přerušili pupečník hned po narození miminka, odebrali mi miminko asi po minutě a položili ho na vyhřívací lehátko, zabalili mi ho do zavinovačky a násilně mu vrazili do jeho pusinky mé prso...
Uběhlo 18 měsíců a opět jsem otěhotněla. Po předešlém porodu jsem věděla, že si tenhle porod užiji a bude podle mých představ. Snažila jsem se najít porodnici, která bude splňovat mé požadavky. Zaregistrovala jsem se do několika pražských porodnic, ale nakonec jsem si vybrala porodnice mimo Prahu, a to v Rakovníku a v Neratovicích. Od druhé poloviny mého těhotenství jsem začala přemýšlet o tom, že by nebylo špatné mít u porodu dulu. Začala jsem tedy vyhledávat duly, které měly zkušenosti s pražskými a se středočeskými porodnicemi. Na Táňu jsem narazila náhodou, a to prostřednictvím jejích webových stránek, které se mi moc líbily a také mě zaujaly její nabízené služby masáží a zpracování placenty. Napsala jsem Táně email, že bych si ji přála u porodu. Poté jsem ale zjistila, že Táňa dojíždí z Mostu. V tu chvíli jsem si nebyla jistá, zda zvládneme naší spolupráci, neboť mi přišlo, že by byla mezi námi velká vzdálenost. Ale Táňa mě přesvědčila, že to nevadí, že to zvládneme i tak, a že často jezdí do Prahy.
Takže jsem si s Táňou domluvily schůzku, na které mi Táňa vyprávěla své porodní zkušenosti, příběhy a doporučila mi porodnici Neratovice. Z této schůzky jsem byla nadšená a na porod jsem se těšila čím dál tím víc. Byly jsme stále spolu ve spojení prostřednictvím chatu a kdykoliv a s čímkoliv jsem se na Táňu mohla obrátit. Také jsem se s Táňou domluvila na návštěvě u mě doma, kde jsme si hezky popovídaly a udělala mi těhotenskou masáž. Ke konci těhotenství se u mě začaly objevovat pochybnosti, neboť jsem neměla skoro žádnou podporu z mého okolí. Ale Táňa mě vždycky podpořila a mohla jsem nadále snít o mém "přirozeném" porodu.
Necelé dva týdny před porodem se u mě začaly objevovat poslíčci. S Táňou jsem byla v kontaktu, takže jsem ji připravovala na to, že se můj termín blíží :-). Den před porodem jsem měla poslíčky dost časté a pravidelné, večer už byly častější. Šla jsem si lehnout kolem jedné nebo druhé v noci a ráno jsem se vzbudila se stejnými stahy, ale už byly intenzivnější. Tak jsem napsala Táně, která byla již připravená a uklidňovala mě. Dopoledne jsem mezitím trávila doma se svým dvouletým synem, hlídala jsem kontrakce a informovala o nich Táňu. Poté co jsem měla kontrakce po 4 minutách jsem zavolala partnerovi do práce, že by se měl dostavit domů a babičce, která měla přijet pohlídat syna. Během cesty do Neratovic mi přišlo, že si kontrakce dělají co chtějí, neboť byly po 4, 6 nebo po 7 minutách a začala jsem se bát, že se mi porod zastavuje. Po chvíli, co jsme dorazili k porodnici, se objevila také Táňa. Na příjmu jsem měla svůj tým (partnera a Táňa), díky kterým jsem se cítila v bezpečí. Po vaginálním vyšetření zjistili, že jsem otevřená na 4 cm, takže jsme mohli jít na pokoj. Partner objednal pizzu a Táňa se o mě starala a stála při mně, když mě prudil personál s informovaným souhlasem, který jsem nechtěla podepsat. Během tohoto incidentu se můj porod zrychlil, cítila jsem, jak mě miminko tlačí a mé tělo se otvírá. Po následném vyšetření jsem byla asi na 7-8 cm otevřená a mohla jít na porodní sál. Na porodním sále jsem zaujala polohu v klečmo opřená o porodní křeslo, kdy Táňa stála vedle mě a partner byl u mé hlavy. Cítila jsem, jak mé tělo se samo otvírá a tlačí, nemohla jsem to zastavit. Po vypuzení hlavičky mi bylo oznámeno, že je hlavička ve vaku blan, což bylo nádherné zjištění. Po pár kontrakcích se miminko narodilo celé a následoval bonding. Porodní asistentka nechala dotepat pupečník a po chvilce se narodila také placenta, kterou si Táňa vzala a udělala mi z ní koktejl. Ještě nějakou chvíli byla Táňa s námi na porodním sále a povídali si. Můj porod se uskutečnil podle mých představ, a to bez zásahů, bez poranění a s odchodem domů po 24 hodinách.
Po porodu jsem byla s Táňou stále v kontaktu a získala jsem od ní zpracovanou placentu ve formě tobolek a tinktury.
Na závěr bych ti Táňo chtěla říct, že jsi pro mne byla velkou podporou, kterou jsem nesmírně potřebovala a nikdy na tebe nezapomenu. Děkuji, že jsi byla součástí mého týmu.
Alča