Těhotenství a porod dvou holek, které se s vámi o to chtějí podělit a otevřít tak své soukromí.

Nemusí číst všichni, natrefíte na slova jako "puča" nebo "hemeroid", tak ať si nezkazíte auroru :-D

Vždy, když jsme se bavily o tom, že budeme rodina, chtěly jsme, aby těhotenství bylo poklidné a my nešly naproti tomu, že mně bude bolet to či ono. Samozřejmě se to nedá vždy ovlivnit, ale můžeme se snažit, snaha je zdarma! Teď můžu říct, že mé těhotenství bylo úžasné, což jste asi v průběhu poznali. Pár ranních nevolností bylo, nechutenství na ovesnou kaši taky a jeden prospaný víkend také. Malý nám umožnil podnikat vše, co šlo. Jediné, co jsem omezila, byl běh. Necítila jsem se na něj, ty otřesy se mi nějak nelíbily, ale nemyslím si, že by malému uškodily. Já se řídila pocitem a tem mi řekl, ať neběhám. Na květen jsme měly objednanou dovču na Krétě – kdo to mohl tušit, že na první dobrou otěhotnim. Ale proč bychom neletěly, těhotenství není nemoc. A tím začalo naše cestování i s mrňousem. Zdolali jsme Krkonošše – denně průměrně 16km v barefoot botkách, výlety po našem okolí, výstup na Milešovku, v sedmém měsíci na Luční Boudu, Bořeň a Bouřňák, prostě chůze byla a já se cítila nádherně. Přidala jsem ještě od 4. měsíce plavání, ač ho moc ráda nemám. Myslím ale, že taky mělo vliv na mé „nebolesti“ zad. Doma jsem jógovala, na lekci s lektorkou jsem se necítila, řídila jsem si to doma sama. Občas jsem se šla doma projít ještě večer na pás, lépe se mi pak spalo. Jídlo jsem měla prakticky pořád stejné, ale když byla chuť, „sežrala“ jsem balení polomáčených, přiznávám. Nehrála jsem si na to, že jsem těhotná a nesmí to a to. Mé tělo bylo na vše zvyklé a já doufala, že si i malý na vše zvykne. Váha šla v poklidu k výšinám a já měla dobrý pocit, že roste prcek a né já do obřích rozměrů. Začínala jsem na váze 64kg a končila na 73kg. K dnešnímu dni mám 66kg. Před dvěma dny jsem měla i 65kg, ale bylo to tím, že jsem málo jedla a pila. Neměla jsem prostě chuť, ovšem kvůli malému je to potřeba, teda kvůli kojení.

No a pak se objevily myšlenky na porod, kterého jsem se vždycky bála a pokládala si otázku, kudy ten prcek asi vyleze ven, protože tím dole, jak já říkám pučou, prostě ven nemůže :-D

Víte, jak se rodí klokani? Malé embrio vypadne z „puči“, zachytí se o chlupy a těma zakrnělýma nožičkama se škrábe do kapsy, kde se napojí na tělo maminky a tam roste a roste.

No doprdelíny, proč né i naše děti? Za chlupy by se jistě taky zachytily, jen pak nosit celoživotně kapsu by bylo divný, ale zvykly bychom si, hodila by se třeba na nákup:-D Když chodíte do poradny a k dr na utz, tak se vlastně nedozvíte nic o porodu. Dozvíte se, jaký máte tlak, bílkoviny v moči atd, ale příprava na porod je nulová. Vy pak získáváte informace od sousedky nebo kamarádek. Strašná škoda tohle to. Samozřejmě jsou tu i předporodní kurzy, ale za ty hromadné nemocniční bych ruku do ohně nedala. My jsme chtěly porod hezký, být na něj připravené, vědět, jak bude probíhat a HLAVNĚ! Udělat malému poklidný příchod na svět, bez velkých šoků a modrých dlaždiček. Z několika stran jsme dostaly tip na porodní dulu Táňu z Mostu. Oslovily jsme ji a už jen z fotky jsem věděla, že to je prostě ta „ženská“, která nám pomůže.

První setkání bylo nepopsatelné, takový klid mi dlouho nikdo do těla neposlal. Úžasná dáma s mnoha zkušenostmi, která si nás hned oblíbila. Štěstím i bylo, že si nás vzala pod křídla, ač měla už hodně klientek. Uf, každý den za Táňu tam nahoru děkuju. Popsat to víc nemůžu, to byste museli zažít. Několikrát jsme se setkaly, bavily se o těhotenství, o porodu, o jeho průběhu a našich porodních přáních. Také mi Táňa udělala masáž – ježiš, to bylo bájo :) Prostě tím chci říct, že se nebojte nějakých předsudků, že si někdo o vás pomyslí, že to přeháníte a moc hrotíte. Doprdelíny, porod je to nejtěžší co může ženská zažít a tak si ho udělejte a připravte se na něj dle svého! I kdybyste chtěly rodit na stromě! Udělejte to nejlepší pro sebe a pro své malé. Nechtěla jsem podstoupit Hamiltonův hmat, kdybych náhodou přenášela. Holky! Vyprdněte se na to! Malé má 42týdnů a tak hned neleťte v 40 týdnů na hmat, který miminko i vás absolutně rozhodí! My jsme si na 29.12.2019 naplánovaly s Táňou předporodní rituál, který funguje něco jako „vyvolávačka“.

27.12.2019 jsem byla ráno v poradně a dr mi řekl, že se malý ještě nechystá a že to bude až v lednu. Já mu ale řekla, že rodím 29.12., což i sestra okomentovala tak, že to ještě né. Ale já to věděla, vnitřně jsem mluvila na prcka a já věřím, že to vliv má. A tak jsme v pátek 27.12. vyrazili s psíkama na 7,2km tůru na hory do sněhu. Mě bylo fantasticky. Přijeli jsme domů a já Léně říkám: Hele, já chci jít plavat. A tak jsme jely. No a z pátka na sobotu, o půl noci, mi začaly kontrakce. Myslela jsem, že to jsou poslíčci, ale ty prý prvorodičky nemívají. Jéé, teď mi došlo, že jsem se nezmínila, že jsme si pro porod vybraly porodnici v Kadani. Ano, je 70km od nás, ale byla to porodnice, kam jsme chtěly. Na porodnice v okolí nemáme dobré reference a já chtěla příjemný personál, prostředí a vše kolem. No a tak kontrakce pokračovaly až do sobotního odpoledne, kdy jsem získávala pocit, že sílí. Táňa mi dala radu: DEJ NA SVŮJ POCIT - a ten byl pořád dobrý :) Ale naštěstí mě Léňa a mamka „donutily“ už jet, protože to nemáme kousek. Já teda chtěla ještě ležet na gauči :)))

Vyrazily jsme v 16:20 a v 18h už jsem byla na vyšetření. No ale co následovalo po zazvonění na porodnici? Tvl! Zazvonily jsme, otevřela sestra a já na ni: „Dobrý den, mohly bychom u vás rodit?“ Sestra nad míru milá, používajíc věty typu: Tady si holky svlékněte botičky a vy maminko jděte sem.. :) No bájo…Během vyšetření opět příjemný personál a moc milá doktorka Vršková. Personál pročetl naše porodní přání a vše s námi probral – bomba! V 18h byl ale porod na úplném začátku, sice kontrakce po 5 minutách, ale nikdo tam dole neotvíral dveře. Dostaly jsme s Léňou pokojík, kde byla postel, vana, žíněnky, míč, ripstole ( jsem si chtěla dát pár přítahů, ale nešlo to :)), takže prostředí fajn. Napustily jsme vanu a já si hrála na hrocha. Kontrakce bolely víc, ale ještě se to dalo. Bylo 20:30 a já už začínala při kontrakci drtit Léně ruku a nevnímat svět. Po vyšetření se zjistilo, že už se tam dole otevírají dvířka na 5 prstů – bože, 5 prstů, teď se všechny podívejte na svých 5 prstů, to je šílený :-D Porod se tedy rozbíhal, Léňa žhavila telefon a volala Táňa, která sedla do auta a přijela za námi. Holky, tady už přestávala všechna sranda. Kontrakce sílily (nedokážu vám popsat tu „bolest“), ale vaše tělo to zvládne, prostě to k vám patří. Ale důležité je, abyste věděly, že na tlačení je ještě čas a vy musíte prodýchávat. Jakmile se při silnějších kontrakcí, a nedostatečném otevření, začne tlačit, ublížíte si. Léňa tedy chudák dělala vše, co mohla, Táňa mi masírovala záda a já zkoušela prodýchávat – a ono to šlo. V 21:50 si malý dole otevřel dvířka a my šly rodit. Jako velká frajerka jsem chtěla rodit jakoby na čtyrech, respektive nohama stát na zemi a rukama být opřená o porodní křeslo, vlastně jsem při kontrakcích chtěla i skákat na míči, ale dovolte – HOVNO! To se nedalo :-D Ale která byste na to měla sílu, zkuste nerodit v leže, poloha na čtyrech je pro prcka lepší, nepřekonává takový ten „hupík“. Samotné tlačení je taky docela prdelína. Já se rozhodla, že nohy od sebe prostě nedám a místo tlačení budu hekat a křičet:)) Taky blbost. Ale naštěstí jsem kolem sebe měla skvělé ženské – mojí Léňu, Táňu, skvělou porodní asistentku Veroniku a Mudr. Vrškovou. Dokonce mi asistentka a doktorka nabídly, ať si zapřu nohy o ně, místo o takové ty nástavce. Bomba. Radily, podporovaly a pomáhaly. Prostě jako kdybychom se znaly roky a zrovna spolu byly vybírat šaty :D Přišla i krize, kdy jsem vykřikla, že to nedám. Ihned obratem přišla podpora a vysvětlení. Chtělo to prostě jen pořádně tlačit a né to tam jen tak šolíchat. Dát do toho svou sílu, je malý venku hned, ale to vám prostě strach z bolesti nedovolí. Teď už můžu říct, že pocit procházející hlavičky není hrozný ani bolestivý. Ty kontrakce to přehluší, hahaha:-D

Pak to přišlo….cítila jsem, že je malý venku. Ihned mi ho holky předaly, malý mě počůral a přestal plakat. Nechal se dotepat pupečník, pediatrička malého vyšetřila na mém těle a Léňa pak přestřihla pupeční šnůru. Společně s Léňou šel malý na vážení (neměřily jsme, nechtěla jsem ho nechat natahovat hned po porodu, není to nutné a ani se malý nekoupal, ten mázek je pro jejich kůži dost důležitý a je škoda ho dávat hned dolů). Porod placenty byl rychlý a já si myslela, že je konec. Ale ono houby. Přišlo šitíčko, hezky pěkně vnitřní. Moc jsem nespolupracovala, ale asistentka Veronika s paní doktorkou to zmákly a pohled do zrcátka je skvělý, holky to uměly:)) Jakože se šilo dost, na funkci to nemá vliv, ale sednete si až časem:D Táňa mi mezitím připravila vložky napuštěné bylinkami, aby se mi to tam dole uzdravilo rychleji a opět můžu říct, že to vliv mělo, protože třetí den po porodu jsem seděla. A už od včera chodím na hodinové procházky a je to strašně příjemné, tělo se protáhne Po porodu prcka, placenty a po šití přišlo to nejhezčí v našem životě.