7. Kačenka
V době, kdy nastalo období politických změn v Československu, začalo období velkých změn v mém životě.
Můj muž, který se mi vzdaloval, jezdil s mužem, který se mi přibližoval na různé akce do Prahy, slibující lepší budoucnost a pád jedné jediné politické strany. Politice jsem nikdy moc nerozuměla a dodnes moc nerozumím, ale pocitově vnímám, co se mi líbí a co ne. A tenkrát se mi moc líbil Václav Havel. Byla jsem velmi pyšná, že se stal naším prezidentem.
V té době jsem pracovala stále na 10.ZŠ, začala jsem studovat pedagogickou školu, řešila jsem rozvod s Martinem a sbližování s Tomem. Ten kluk mi dost zvyšoval sebevědomí a když náš vztah nabral na vážnosti, měla jsem pro něj větší hodnotu než auto. Jeho rodiče nebyli vůbec nadšeni z toho, že si našel mě(moji rodiče z toho měli radost asi tak stejně velkou jako oni)a jednoho dne si kluka zavolali, promluvili mu do duše a slíbili auto, když se se mnou rozejde. On mi to sdělil nějak takto: “Přišel jsem o auto.”
Já: “Jak to?”
On: “Vybral jsem si tebe.”
Začali jsme spolu žít. Díky němu jsem nepropadla na Střední pedagogické škole. Jeden z předmětů na pajďáku byla hudební výchova a další předmět hra na hudební nástroj. A já neuměla noty. Takže jsem měla v pololetí pětku z hudební výchovy. A podle not jsem měla hrát na hudební nástroj. Takže jsem druhou pětku měla z hraní na hudební nástroj. Verdikt zněl: NEPROSPĚLA.
Tomáš byl muzikant. Sakra dobrej muzikant. A tak mě po večerech učil noty a já pískala na flétnu a on mě k tomu doprovázel na kytaru. Obě pětky byly opraveny na trojky a na konci roku jsem prospěla s vyznamenáním.
V té době začaly mé holčičky chodit na hudební školu, zpívaly ve sboru a hrály na housle. Takže u nás bylo pěkně veselo.
A ještě veselejší veselo bylo, když jsem zjistila, že jsem těhotná. To bylo v době, kdy jsem měla jet na povinný vodácký kurz, po jehož absolvování jsme mohli maturovat.
Po dohodě s Tomem jsem na vodu nakonec neodjela a odložila jsem si o rok maturitu.
Mé další těhotenství bylo malinko náročnější, a prožívala jsem ho velmi intenzivně. Ke konci jsem byla strašena komplikovaným porodem, protože mé miminko bylo PŘÍČKA. Prostě si v mém bříšku hovělo z jedné strany na druhou a mé břicho se podobalo žraloku kladivounovi. Zvláštní je, že všichni kolem mě vyvíjeli strach, ale já byla úplně v klidu. Pár dni před porodem jsme se s Tomem vzali a já šla do nemocnice na pozorování. Přitom mě nikdo moc nepozoroval. Pořád jsem jen slyšela, že jsem ten komplikovaný porod.
A tak jsem se jednoho dne rozhodla, že rodím. Šla jsem za sestrou, že mám velké bolesti a že jdu rodit. A ona na to, ať si jdu na pokoj, že zavolá pana doktora. Uběhla hodina a nic. Tak jsem šla za sestrou, že mi praskla voda. A ona, že zavolá doktora, ať jdu na pokoj. No paní, co byla se mnou na pokoji z toho měla pěknou legraci a s napětím čekala, jak to dopadne. Já pochopitelně žádné bolesti ani prasklou vodu neměla.
Konečně přišel doktor, vyšetřil mě a prý se jde rodit.
Já byla tak šťastná, že jsem doběhla na pokoj, popadla připravenou tašku, rozloučila se s nic nechápající paní na pokoji a schody do porodnice o patro výš vyběhla po dvou. Sestra zůstala stát u výtahu a nebyla schopna slova.
A najednou to přišlo. Tlak jak hrom, mé břicho se vlnilo a hýbalo jak splašené, miminko kopalo do všech stran a já měla pocit, že se roztrhnu na cimpr campr.
Žádná pomocná ruka, žádná podpora a vysvětlení, co se děje v mém břiše.
Po chvíli jsem byla odvedena na porodní sál, kde se rychlostí blesku narodila má třetí dcera.
Nemohla jsem se na ní vynadívat. Měla veliké modré oči a zkoumavě si mě prohlížela.
Vítej Kačenko. Doma na tebe čekají dvě sestřičky.
A tak jsem se stala maminkou tří dcer. Jako král.
A k té maturitě jsem se další rok opět nedostala, protože jsem na povinný vodácký kurz nejela z důvodu kojení.