Podruhé jsem to chtěla jinak

Po prvním porodu, kdy bylo vlastně vše špatně, jsem se rozhodla, že podruhé bych to chtěla jinak. Když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná, rozhodla jsem se, že se chci pokusit o vbac a věděla jsem, že na to nechci být sama. Že na to s mým mužem nechceme být sami a hodila by se nějaká opora. Přes kamarádky jsem se dostala k Táničce ❤️. Už na první schůzce jsem věděla, že to je ono. Protože už tam mi zvládla uklidnit strachy v mojí hlavě a to jsme se viděly poprvé v životě. Přes léto jsme se párkrát potkaly a povídaly si. Co bych si přála, co je v pořádku, co může být riziko apod. S blížícím se porodem jsme na schůzkách přidaly rebozo, masáže, … Byly jsme ve spojení a já byla klidná i přes to, že v nemocnici už dopředu hlásili kdy už by se porod vyvolával. Prcek se naštěstí rozhodl a porod se rozjel sám :)

Bylo to dlouhých 36 hodin, kdy se chvíli něco dělo, chvíli zase ne… a porod nakonec skončil sekcí, ale nelituju ničeho ❤️ Věděla jsem, že ta možnost tam je a že budu poslouchat svoje tělo a byla na to připravená. Během porodu nám Tánička už jen svojí přítomností přinášela neskutečnej klid. Kolikrát nám poradila nějakou maličkost, která ale udělala taaaak moc. Díky Táně jsem se po celou dobu cítila v bezpečí. Také sem věděla, že mě nebude nutit do ničeho, co nechci. Když jsem se rozhodla pro sekci, podpořila mě a za to jsem byla moc ráda. Jsem vděčná, že jsem ji mohla mít u porodu a budu na to vzpomínat vždy s úsměvem ❤️

Klárka