19. Dětský svět
Užívala jsem si mateřskou dovolenou. Tento název, kdy je žena vystavena velké fyzické, psychické a emocionální zátěži, opravdu nemá co do činění s dovolenou. Žena na této dovolené vstává s ranním zakokrháním, učí svá dítka hygienickým návykům, správnému oblékání, stolování a spoustě dalších důležitých věcí. Vznikne maličký prostor pro dopolední program, kdy musí stihnout ustlat, poklidit, utřít vše, co dítko stačilo zapatlat, převléknout polité dítko, zodpovědět všechny otázky a odepsat kamarádkám, že dnes fakt na kafíčko nepřijde. No a je čas oběda, který se mezitím musí udělat. Některé děti si svůj prostor vytůní tak, že vynechají poobědový spánek. No povim vám, žádná dovolená to vskutku není.
Přesto jsem toto období milovala. Společně s mými dětmi jsem se vrátila do říše pohádek a fantazie. Dál jsem šila na mém šlapacím stroji a své holčičky parádila. Kačence jsem jednou ušila ze stejné látky šatičky, kabelku a kalhotky a když jí někdo pochválil, že má krásné šatičky a kabelku, automaticky šla sukně nahoru s Kačenčiným dovětkem: já k tomu mám i kalhotky. Verunka v té době psala pohádky, povídky a scénáře a téměř na každé dovolené jsme natáčely úžasně propracovaná videa. Lucinka se stala Kačenčinou chůvou a o svou sestřičku se láskyplně starala.
Užívala jsem si i pozornosti mého muže Toma. Myslím, že pouto mezi námi bylo obrovské, ale absolutně jsme se neshodli v názoru na výchovu. A stalo se to, když zasahoval do výchovy Verunky a Lucinky, reagovala jsem způsobem vlčice a vždy se postavila na jejich stranu. Jinak mi byl velkou oporou a život s ním bylo jedno velké dobrodružství.
Začala jsem opět pořádat dětské tábory.
Z jednoho takového tábora jsem odjížděla na přijímací pohovor, kde jsem se ucházela o místo inspicientky v Divadle rozmanitostí v Mostě. Najednou mi přišel telegram, že se mám dostavit k pohovoru.
Všeho jsem nechala, sedla do auta a jela na pohovor.
Vtrhla jsem do prostoru divadla v kraťasech, triku a pérem za indiánskou čelenkou, neboť téma tábora bylo indiánské. Civěla jsem na asi 8 žen, které se o místo inspicientky též ucházely. Seděly spořádaně jedna vedle druhé, vkusně oblečeny do šatů či sukýnek a blůzek, nožku přes nožku a hezky namalované. Já měla na obličeji zbytky indiánského líčení.
Chtěla jsem to vzít zase zpátky k východu, když v tom se otevřely dveře kanceláře a jedna z nás měla vstoupit. Všechny oči se otočily k mé indiánské maličkosti, tak jsem se usmála a směle vykročila.
Ještě si pamatuji, že jsem hned v úvodu řekla, že doufám, že to nebude moc dlouhé, protože se musím vrátit na tábor s víc jak šedesáti dětmi.
Pohovor byl opravdu krátký.
A já dostala další telegram, že jsem byla přijata.
Svět je plný zázraků.
Hned po prázdninách jsem nastoupila a stala se vedoucí. Inspicientka je hned po uměleckém šéfovi nejdůležitější osoba v divadle. Většinou přichází jako první a odchází jako poslední. Musí dohlédnout na to, aby byla připravena scéna se všemi rekvizitami, na to, zda jsou všichni herci v práci(pokud ne, rychle jednat), zda jsou připraveni technici a osvětlovači. A když jsou v hledišti diváci, dá pokyn k zahájení představení. Moje hláška: “spouštím představení, kdo tu není, doběhne”,
se prý používá dodnes.
Úplně jsem propadla kouzlu divadla a svou roli inspicientky přímo milovala. Mé dcery byly účastny všech představení, chodily se mnou do divadla často a rády a byly součástí party, která si zvykla chodit na návštěvy k nám domů. Náš byt se opět stal místem setkávání. Někdy se člověk z první chyby nepoučí.
Krom pohádek se občas hrály hry i pro dospělé a já se v divadle setkala i s řadou známých osobností, z nichž pro mě nejdůležitější bylo přátelství s Lukášem Vaculíkem, který mi později pomohl k řešení další životní etapy.
Dokonce jsem měla možnost zahrát si v jedné hře, která se jmenovala Vražda sexem. Hrála jsem ošetřovatelku v ústavu narušených svěřenců.
Kdykoliv jsem jela s mýma dcerkama autobusem kolem divadla, ozval se zvonivý hlásek Kačenky s otázkou: “Maminko, máš večer vraždu?”. Občas otázka zněla: “Maminko, máš večer sex?”. A úplně nejlepší byla otázka: “Maminko, máš večer vraždu nebo sex?”.
Zkrátka, na děti se můžete vždy a všude spolehnout.
Divadlo se stalo mým druhým domovem a když jsme se souborem odjeli na deset dní do Kalábrie, asi to byla poslední kapka pro mého muže Toma, který se pár dní po mém návratu sbalil a odešel.
