Porodní příběh Renu
Jednoho dne sedim v kuchyni u svych rodicu a muj tatinek rika, heled Renus, vis, co je to dula? A prisouva mi clanek v novinach. Netusic, co nebo kdo dula je, clanek ctu a rikam pak na zaver, hmm to je zas neco pro ty alternativni biomatky, co chtej rodit doma a kdosi cosi, a dale jsem tomu nevenovala pozornost a rikala si, jak muj prvni porod v nemocnici byl fajnovy. Ale to jen do doby, kdy jsem podruhe otehotnela – v tu chvilku se mi uplne samo vkradlo do hlavy, ze muj prvni porod fajnovy nebyl a ze tohle vubec nechci a chci mit prekrasny porod na urovni a uzit si ho a mit nezapomenutelne zazitky a zkratka, ze to budu chtit cele jinak.
Bohuzel cestu za krasnym porodem mi zkrizily velke manzelske problemy – nechci to rozvadet, ale ve zkratce jsem se ocitla uplne sama. Ne doslova, muj muz doma byl, ale manzelstvi bylo natolik rozvracene, ze jsem byla na tehotenstvi uplne sama a zacaly se dostavovat priserne pocity, kterym jsem celila az do porodu: neteseni na miminko, strach, obavy, uzkosti… a vsechno se to mlelo. Rikam si, a sakra, sama to nedam, jsem jak hromadka nestesti, a vzpomnela si na ten clanek o dule. Napadlo me, musim tedy najit nejakou dulu. Slo to dobře, napsala jsem do jedne fcb skupinky a doporuceni na Tanicku priplulo samo. Tanicku jsem zkontaktovala, a kdyz jsme si domluvily sezeni neboli "seznameni", dostavila se v me dusi obrovska uleva. Tanicka je neskutečne empaticka osoba davajici pocit klidu a bezpeci. V tom pro me nejtezsim obdobim mi byla "manzelem", kamaradkou, matkou a psychoterapeutem zaroven. Mohla sem se o ni oprit, sverovat se, ucit se od ni, od jejiho vyrovnaneho klidu a pozitivniho pristupu. Byla jsem tak vdecna, ze ji mam a ze s ni to vse prekonam, zacala jsem se na miminko i tesit a prozivat to cele jinak, koukat na to jinyma ocima, prijmout situaci takovou jaka je.
Porod se blizil, my se pripravovaly na prirozeny porod se vsi paradou, ale bohuzel jsem asi slaboch, protoze vztahové problemy me dohnaly a ve chvili, kdy mi rekli, ze syn je moc veliky a ja drobna a ze nemam sanci to zvladnout, tak jsem to téměř okamzite vzdala, kyvla na sekci a pocitila obrovskou ulevu, ze neproziju po tom vsem jeste porodni bolesti. Tanicka me celou dobu chapala, nesoudila, byla tu pro me, podporila me v mem rozhodnuti, doprovodila me az na sal na spinalniho cisare a plnou strachu a ubrecenou me drzela pri rezani bricha a vybavovani meho syna za ruku. Plakala se mnou, kdyz meho syna take poprve uslysela. Podivala jsem se na ni, videla ty slzy a rozlilo se ve mne teplo – mela jsem pocit, ze vubec nejsem sama, ze se na moje miminko někdo tesil spolu se mnou… Uz bylo po – dostavil se pocit ulevy a stesti, muj syn je tady. Zvladli jsme to. Mela jsem obavy z ruznych psychoz vzhledem k situaci, ale nic se nestalo, vse jsem ustala a za vse vdecim predevsim Tanicce a jejimu povzbuzeni a drzeni nad vodou.
Musim prehodnotit sve nazory, svuj nechapavy postoj k tem vsem zalezitostem okolo skutecne prirozenych porodu. A to me tato velka dama podporila i u uplneho opaku prirozenosti – vubec na me netlacila, ze třeba zdrhnem a jdem rodit domu, proste pro me je Tanicka velice moudra a inteligentni zena, co umi zhodnotit kazdou situaci. A jsem rada, ze byla prave ona u narozeni meho synka. Tento muj zivotni pribeh ma stastny konec, a to v podobe rozvodu a noveho partnera, kdy mohu rict, ze poprve zazivam pravou lasku, miluji a jsem milovana, touzime po miminku a prirozenem porodu a s Tanickou uz ted predbezne pocitame a tesime se, ze bude u naší další velke chvile se mnou, mym opravdovym muzem a nasim vyplodem lasky. Tanicko, moc ti za vse dekuji a těsim se. Vsem zenam bez rozdilu ohledne jejich situace dulu k porodu doporucuji (s nadsazkou receno, mohlo by se to klidne zavest jako standard) – pevne verim, ze to ma na cloveka neskutecne blahodarny vliv. Tanicku doporucuji vsem maminkam a preji jen ty nejkrasnejsi porody.
Renu